Historie
Optika
První skutečně doložené zprávy datují vznik brýlí do 13. století. V díle Opus majus Rogera Bacona z roku 1267 nacházíme zjištění, že staří lidé mohou pomocí skleněných kulových segmentů vidět malá písmena v dostatečné velikosti. Toto zjištění nepochybně přispělo k vynálezu brýlí. Jméno vynálezce brýlí však známo není, stejně tak místo vzniku. O tuto čest soupeří italské Benátky s Florencií. Název "brýle" je pravděpodobně odvozen od berylu, z kterého byla broušena brýlová skla.
Ve státním archívu města Benátek je například zápis ve výnosu Vysoké rady z roku 1300 a 1301, že je zakázáno nahrazovat křišťálové sklo pro brýle sklem obyčejným. V kronice kláštera sv. Kateřiny v Pise byl nalezen zápis z roku 1305, že mnich Alexandr della Spina je schopen samostatně zhotovovat brýle.
Nejprve bylo ve funkci brýlí používáno plankonvexních (ploskovypuklých) kulových segmentů, broušených ze skla nebo křišťálu, které se přidržovaly mezi okem a písmem, později se skla vkládala do obroučky, nejprve do jedné, později do dvou, spojených můstkem.
Nejstarší brýle, o nichž se dochovala zpráva z roku 1313 i nejstarší brýle, znázorněné na obraze z roku 1352, měly obruby vyrobené nepochybně z kosti, později se začalo používat i jiných materiálů - železa, stříbra, zlata, rohoviny, kůže a želvoviny.
První brýle neseděly na nose, ale přidržovaly se před očima držátkem.
Pro praktickou činnost však bylo nutné mít volné obě ruce, proto se hledal způsob, jak brýle fixovat před očima. Na cestě k dnešnímu způsobu uchycení brýlí pomocí stranic za ušní boltce byl tento problém řešen mnoha, často kuriózními způsoby. Brýle se připevňovaly ke klobouku, skřipcem na nos, tkaničkami se přivazovaly přes zátylek, dokonce místo zavazování byly tkaničky vedeny za uši a na koncích opatřeny závažíčky. Později se objevily první pevné stranice, které však nekončily za ušima, ale přítlakem držely po straně hlavy.
Pro rozlišování brýlových čoček se nejprve užívalo označení "stará" a "mladá", což odpovídalo názoru, že krátkozrakost se vyskytuje v mládí, zatímco později je častější "celá" nebo "poloviční" slabozrakost. Výroba brýlových skel byla zpočátku velmi nedokonalá, obrat k lepšímu nastal teprve kolem počátku 19. století. Od té doby prošly brýlové čočky dlouhým vývojem, který neustále pokračuje a přední světoví producenti přicházejí s novými a dokonalejšími typy brýlových čoček, které se od předchozích liší lepšími optickými i estetickými vlastnostmi a pohodou při jejich používání.