Barvocit

Čípky jsou buňky na sítnici, které zajišťují fotopické (denní) vidění. Do značné míry jsou zodpovědné za zrakovou ostrost. Čípky umožňují rozeznávání intenzity světla, barev a jejich sytosti.

V lidské sítnici existují tři druhy pigmentů, jejichž citlivost odpovídá různým vlnovým délkám světla. Při poruchách tvorby očních pigmentů může dojít k barvosleposti.

Naprostá většina lidí má tedy trichromatické, tříbarevné vidění. Spektrum viditelného světla je přibližně v rozsahu 390 až 790 nm.

Barvoslepostí označujeme poruchu, při které člověk nerozeznává žádné (úplná barvoslepost) nebo jen některé barevné tóny (částečná barvoslepost).

Při úplné barvosleposti postižený vnímá okolní svět jako černobílý film nebo fotografii. Barvoslepí jsou schopni rozlišit pouze 10 tisíc barev, ostatní lidé jeden milion.

Úplnou barvoslepost často provází značný pokles zrakové ostrosti, světloplachost a nystagmus (těkavý pohyb očí).

U osob s poruchou barvocitu čípky nefungují ve správném poměru. Částečná barvoslepost se rozlišuje podle toho, který ze tří vjemů základních barev chybí. Při protanopii postižený nevnímá červenou barvu, při deuteranopii nevnímá zelenou a při tritanopii modrou barvu.

Částečné poruchy barvocitu jsou analogicky označovány jako protanomalie, deuteranomalie a tritanomalie.

Poruchy barvocitu jsou vrozené (dědičnost je recesivního typu) nebo získané. Barvoslepostí je postiženo asi 9 % mužů a 0,4 % žen.

Získaná barvoslepost mívá příčinu ve změněné průhlednosti optických prostředí oka (např. šedý zákal), v postižení sítnice (zhoršené vnímání modrožluté složky), v postižení zrakové dráhy (porucha vnímání červenozelené složky).

Odlišná skupina získaných poruch barevného vidění jsou takzvané chromatopsie, které jsou vždy přechodné.

Xantopsie (žlutavé vidění) vzniká např. při žloutence, erytropsie (červené vidění) po oslnění oka, ale i při některých otravách.

Barvoslepost se testuje pomocí pseudoizochromatických tabulek. Nejznámějšími a nejrozšířenějšími jsou Ishiharovy tabulky, používané od roku 1906. Pro děti jsou to Matsubarovy tabulky. Obrazce jsou vždy složeny z bodů různých barev a velikostí. Z bodů jsou vytvořeny číslice, písmena nebo obrazce na pozadí odlišně zbarvených bodů. Osoba s poruchou barvocitu není schopna tyto objekty identifikovat.

Na světě zřejmě nenajdeme dvě osoby, které by viděly barvy úplně stejně. Pojmenovat barevný vjem určité vlnové délky jsme se naučili od rodičů, během vývoje, zkušeností, vzděláním apod. Každý typ čípků dokáže rozlišit až 150 odstínů barvy, na níž je specializovaný. Člověk tak dokáže rozlišit až 100 x 100 x 100 barev, celkem tedy milion barev. Mozek tyto barevné impulsy dokáže exponenciálně kombinovat. Díky tomu člověk dokáže rozlišit 7 až 10 milionů různých barevných odstínů a 500 stupňů šedi.

Předpokládá se ale, že na světě je asi 12 procent žen, které mají díky jedinečné genové mutaci zvané tetrachromie, další, čtvrtý typ světločivných čípků.

Ačkoli se tetrachromie v přírodě vyskytuje, u člověka je neobvyklou a podle řady vědců dokonce nejvýznamnější objevenou mutací!

Tetrachromatky dokáží odlišit 100 milionů odstínů a je téměř nemožné, aby své vnímání popsaly. „Nedokážu těm barvám dát jména, navíc v každém odstínu vidím mnoho dalších." potvrzuje jedna z nich.

Důvod, proč jsou některé ženy schopné vidět o 99 milionů barev více než ostatní lidé, je překvapivě právě v barvosleposti.

Podle holandských vědců v případě, že se rodičům, kde otec je barvoslepý, narodí dcera, získá čtyři typy čípků. Kromě tří normálních, také jeden otcův "špatný". Odhaduje se, že v populaci je až 10 % žen se čtvrtým typem čípku. Ve většině případů ale čtvrtý čípek nefunguje a jejich vidění se příliš neliší od běžného člověka. Pouze 2 až 3 % takových žen je tetrachromických. Najít tetrachromatku tedy není snadné.

Proč je to jen u žen? Geny pro pigmenty zelených a červených čípků leží na pohlavním chromozomu X a ten mají dva jen ženy. To umožňuje vznik čtvrtého typu čípku. Muži mají jen jeden chromozon X a pokud trpí dědičnou barvoslepostí, je téměř jisté, že zdědili po matce chromozom X s abnormálním genem.

Na počátku evoluce obratlovců byly čtyři druhy čípků - pro fialovou, modrou, zelenou a oranžovou oblast (tedy s citlivostí na 370, 445, 508 a 560 nm). Toto tetrachromické vidění i přes miliony let vývoje zůstalo například některým rybám, ptákům nebo ještěrům.

V průběhu evoluce savci přišli o dva druhy čípků, přibližně před 40 miliony let se ale u lidoopů vyvinul znovu třetí typ. Podle některých studií pomáhal lidoopům např. rozeznávat zralé ovoce od nezralého.